Když pak její syn Ježíš zahájil své veřejné působení, Mariino putování dostalo zcela nový rozměr. Stala se tou, která doprovázela Mesiáše. Nebyla jen pasivní přihlížející matkou, která zpovzdálí sleduje osud svého dítěte, ale stala se první a nejvěrnější učednicí svého Syna. Kráčet s Ježíšem znamenalo sdílet s ním nejen radost z uzdravení, zázraků a zástupů, které mu naslouchaly, ale také prach cest, nepochopení, odmítání a narůstající napětí ze strany mocných. Věrnost učedníka se nepozná v chvílích triumfu, ale právě na těchto dlouhých, unavujících a nejistých cestách.
Maria nás učí, co skutečná věrnost znamená. Je to věrnost, která nepřestává věřit, i když se okolnosti mění a lidské jistoty se hroutí. Na cestách s Ježíšem musela Maria mnohokrát proměňovat své mateřské chápání. Musela se učit, že Ježíš nepatří jen jí, ale všem, k nimž byl poslán. Když slyšela jeho slova o tom, že jeho matkou a bratry jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je, neslyšela v tom odmítnutí, ale pozvání k ještě hlubšímu poutu. Pochopila, že její největší výsadou není biologické mateřství, ale právě ono dokonalé učednictví - schopnost naslouchat a uchovávat všechna ta slova ve svém srdci, i když jim v danou chvíli plně nerozuměla. Tato vnitřní pouť víry dělala z Marie Matku naděje.
Naděje totiž není naivní optimismus, že všechno půjde snadno. Naděje je kotva zachycená v Božím slibu, která drží člověka nad vodou i v té nejprudší bouři. Mariina naděje byla zkoušena na každém kilometru Galileje i Judeje, jak se Ježíš neúprosně blížil ke svému cíli v Jeruzalémě. A právě jeruzalémská cesta byla tou nejtěžší. Zatímco mnozí učedníci v tichosti odešli, když Ježíšova slova začala být příliš tvrdá, a jiní se rozutekli ve strachu o vlastní život v křížové zahradě, Maria zůstala. Její věrnost ji dovedla až pod kříž.
Stála tam, kde lidská naděje zdánlivě umírala, a přece její srdce nepřestalo doufat. Jako učednice věděla, že Boží cesty nekončí hrobem. Její přítomnost na cestách s Ježíšem je pro nás trvalou inspirací pro naše vlastní životní putování. I my jsme povoláni být Ježíšovými učedníky, i my jsme se vydali na cestu za ním. Někdy je naše cesta radostná a plná světla, jindy putujeme vyprahlou pouští pochybností, únavy nebo bolesti.
V těchto chvílích nám Maria připomíná, že věrnost je každodenní rozhodnutí zůstat nablízku Kristu, bez ohledu na to, jak strmá je stezka před námi. Ona, která prošla celou cestu od jeslí až po kříž a dovedla učedníky k rannímu světlu vzkříšení, kráčí dnes s námi. Učí nás nepropadat panice, když ztrácíme směr, a neustále obnovovat naši naději, protože ten, kterého následujeme, je věrný a nikdy nás neopustí.
Modlitba: Panno Maria, Matko naděje, obracíme se k tobě v tomto májovém čase s důvěrou a prosbou o tvé doprovázení. Ty jsi věrně kráčela po cestách s Ježíšem, sdílela jsi s ním prach všedních dní i tíhu kříže a tvá naděje nikdy nepohasla. Vyprošuj nám, prosíme, milost pravého učednictví. Uč nás věrnosti, která nekolísá podle našich nálad nebo vnějších okolností. Dej nám odvahu neslevovat z evangelia, i když je cesta úzká a strmá. Když na nás doléhá únava, pochybnosti nebo strach z budoucnosti, posiluj naši naději a připomínej nám, že Ježíš kráčí s námi. Pomáhej nám, abychom jako ty dokázali s láskou přijímat lidi kolem sebe a viděli v nich své bratry a sestry. Daruj nám srdce vnímavé pro Boží slovo a pevnou víru, která vytrvá až do konce. Veď naše kroky, abychom jednou spolu s tebou dorazili do cíle naší cesty, k plnosti života v náruči tvého Syna. Amen.